2.Filozofické koncepce práv člověka v antice a ve středověku
7. st. př.n.l. – řecký básník Hesiodos: chápal přirozené právo jako božské, které však není v rozporu s právem státu
5. – 4. st. př.n.l. – sofisté zaznamenávají rozpor platného a přirozeného práva
Protágoras: idea rovnosti svobodných lidí
Alkidamas: všichni lidé se rodí svobodní
Hippias: násilné donucení je podmínkou zákonodárství
Trasymachos: spravedlivé je to, co je prospěšné silnějšímu
Platon: dílo Gorgias: sofista Kallikles: silnější má přirozené právo vládnout slabším a mít více majetku
- teorii přirozeného práva nerozpracovává
- koncepce dělby práce – společenské smlouvy
Aristoteles: právo je přirozené (platí všude, nezávislé na souhlasu či nesouhlasu lidí) a zákonné (závazné jen, je-li stanoveno)
helénismus → pozornost přechází od politiky k etice, od blaha celku ke štěstí jednotlivce (stoici, epikurejci)
Epikuros: přirozené právo je dohoda o vzájemném prospěchu směřující k tomu, aby si lidé navzájem neškodili – spravedlnost
sama o sobě nexistuje, jen ve vzájemných stycích
- k cíli slasti se člověk dopracuje jen o samotě → mimo jakoukoli společenskou aktivitu
- svoboda = odklon od nutnosti
Stoici: vyžadují aktivní účast na spol. životě
- svoboda = v jednotě s nutností, součástí osudu
- logos = zákon, který ovládá svět
- určujícím principem – pud sebezáchovy → společensí rozumných lidí – stát – v něm má zákonnou moc přirozené
právo společné celé přírodě a to je zdrojem pozitivního práva (to se musí s přir. pr. shodovat!, jinak není právem)
Zenon: v ideálním státě úplná rovnost všech
Lucius A. Seneca: jeho koncepce základem novodobého humanismu, blízké s křesť.
- všichni lidé jsou si rovni, čl. má možnosti zdokonalování se
- vyzývá lidi k lásce k bližnímu
Tomáš Akvinský: scholastik
- základní složkou práva tzv. věčné právo = souhrn božských pravidel
- dílčím projevem božského práva je přirozené právo – to je vlastní všem živým bytostem, nejzřetelnější v životě lidí
- konkretizací přirozeného práva → lidské právo – to je ale proměnlivé; dělí se na všelidské a občanské (v konkrétním
státě)
- stát je přímo řízený člověkem na základě svobodné vůle → člověk za své činy odpovědný → poddaní právo povstat,
svrhnout tyrana, pokud zaútočí na práva církve